⁉️Kam až v naší politice sahají Hujerovi?
Opravdu fungující demokracie vždy stojí na dvou nohách. Můžeme jim třeba říkat levá a pravá, i když politické členění je dnes už o trochu složitější a pestřejší, protože další dělící linie se vede také, možná dnes dokonce především, na linii mezi globalisty a národovci. Každopádně chytrá vztahová politika by nikdy neměla kulhat pouze na jednu nohu.
Základním předpokladem skutečně fungující demokracie je vždy vzájemný respekt a schopnost a ochota akceptovat také odlišné názory. Jenže to je přesně to, co dnešní politice schází. Česká republika v tom není výjimkou, naopak přesně tímto směrem se praxe naší domácí politiky ubírá. Opravdu volná soutěž myšlenek a programů tu moc nefunguje, lidé s jinými názory jsou už zase ostrakizováni, denunciováni, ba dokonce kriminalizováni, přičemž se zdaleka nejedná o nositele nějakých extrémních postojů, ale reprezentanty značné části občanů.
Zvláště nebezpečné pak je, když vláda tuto praxi uplatňuje i v zahraniční politice. Petr Fiala a jeho ministři jsou v tomto smyslu smutnými přeborníky. Jejich neochota respektovat, že Ficova, Orbánova či Kaczyňského politika je stejně legitimní, jako politika jejich domácích protivníků, poškozuje naše vztahy se sousedními zeměmi.
Přímo politickou tragédií pak je přístup Fialovy vlády k hlavním reprezentantům americké politiky. Nadbíhání Bidenovým demokratům na straně jedné a faktická ignorace Trumpových republikánů nemůže do budoucna přinést nic dobrého, neboť politické kyvadlo se nezastaví a příští volby mohou přinést dramatickou změnu.
Stejně zničující pro budoucnost naší země je lokajská ochota Fialovy vlády sloužit cizím ekonomickým a velmocenským zájmům víc, než zájmům vlastních občanů, a je jedno, zda se zrovna jedná o migrační pakt, ukrajinskou válku či Green Deal.
Trikolora, stejně jako náš koaliční partner SPD, naopak preferuje co nejužší spolupráci zemí Visegrádské čtyřky a dalších zemí středoevropského prostoru, neboť věcí, které nás spojují, je mnohem více, než jednotlivostí, ve kterých se lišíme, a také pragmatický postoj vůči světovým velmocem i Bruselu. Není nic směšnějšího než naše mistrování kupříkladu Číny. Do nedávna unipolární svět se dramaticky mění a vyvíjí. Okázalé ignorování tohoto trendu je chybou. Česká republika není středobodem světa ani majákem politické morálky, a měla by proto provozovat zahraniční politiku úměrnou své velikosti i významu. Pro příklad takové pragmatické politiky stačí nahlédnout třeba do sousedního Rakouska. Proč tam nemají potřebu být za všech okolností papežštější než papež?
Kam až v naší politice sahají Hujerovi? Do celé vlády a ještě o kus dál.
Zuzana Majerová, předsedkyně Trikolory
