Napsali o ní, že pro Trikolóru je tím, čím byla Alžběta I. pro Anglii 16. století. Nejen rusovláska s oduševnělým půvabem a vnitřní silou, ale i povolaná volbou osudu z ústraní do čela. Milovaná, následovaná a opěvovaná Shakespearem. Navzdory nepřízni doby, útokům z vnějšku i zevnitř, Anglii sjednotila a dovedla ji k vítězství a úspěchu.
Vzhledem k její paličatosti, neústupnosti a cílevědomosti se nabízí i jiný „britský“ příměr. Margareth Thatcherové říkali Železná lady. K tomu má Zuzana Majerová Zahradníková ještě daleko, ale našlápnuto už má. Ale nepředbíhejme.
Některé ženy to tak dnes dělají, vdají se a ke svému rodnému příjmení si ještě přilepí to manželovo. To ale není případ Majerové. Narodila se jako Dvořáková. Pak se vdala a už jako Zahradníková šest let žila se svým manželem v Kanadě. Mimochodem, odtud má původ její skvělá angličtina. To manželství se ale nevyvedlo, takže se za ne zcela jednoduchých okolností vrátila zpátky do České republiky. Už se synem, který se narodil v Kanadě. Pak se znovu vdala, narodil se jí druhý syn a už jako Majerová si ponechala i to druhé příjmení. Kvůli prvnímu synovi. Aby jako jediný neměl v nové rodině úplně jiné jméno.
Že existuje nějaká Zuzana Majerová Zahradníková zaregistrovali lidé nejprve na Olomoucku. Z prakticky nevolitelného místa na kandidátce ODS přeskákala díky preferenčním hlasům na místo první, načež v roce 2017 usedla do poslanecké lavice. Nepřišlo to samo. Tvrdě si to odpracovala.
Znovu na sebe upozornila, když se jako jediná z poslaneckého klubu ODS zastala vyloučeného Václava Klause mladšího. Hledejme za tím její hypertrofovaný smysl pro spravedlnost. Klausovo vyloučení bylo unfair, ale ostatní raději mlčeli. Nakonec právě s Klausem juniorem založila Trikolóru a stala se její první místopředsedkyní. Nyní ji osud vystrčil do čela Trikolóry. Již zmiňovaná Alžběta I. nakonec Anglii sjednotila. Bude zajímavé sledovat, zda se Majerové totéž podaří s českou pravicí. První krok už učinila. Trikolóra vytvoří společnou kandidátku se Svobodnými a Soukromníky.
Svým spolustraníkům nedávno v dopise napsala: „O post předsedkyně jsem nikdy neusilovala, ani po něm netoužila. Prostě to na mě spadlo. S tím, že to nebude úplně jednoduché a že budu muset čelit různým útokům včetně těch podpásových, jsem počítala. Nečekala jsem ale, že přijdou i z vlastních řad. Ale nestěžuju si, tak to v politice prostě chodí. Někdy nás život postaví do role, kterou jsme si nevybrali, ale nikdo jiný ji sehrát nemůže, protože nikdo jiný tu zrovna není. Kdosi v této souvislosti připomněl slova Rudolfa Hrušínského z filmu Vesničko má středisková: Když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí! Proto vás chci poprosit, zkuste si uvědomit, že to celé není vůbec o mně, ale o Vás. O Vás všech, kterým záleží na budoucnosti naší země.“
Trikolóra si jako hlavní heslo do svého programu vepsala, že lidem vrátí normální svět. A co je podle Majerové normální? Normální je, že rodinu tvoří maminka, tatínek a děti. Normální je, že existují jen dvě pohlaví. Normální je, že manželství je svazkem jednoho muže a jedné ženy. Normální je pracovat, a ne čerpat. Normální je postarat se nejprve o svoji rodinu, o svoji obec, o svoji zemi, a až potom pomáhat jinde. Normální je rozhodovat si o našich věcech doma.
Jak to nakonec u voleb dopadne, je zatím stále ještě ve hvězdách. Jedno je ale jisté už teď. O téhle pohledné, paličaté rusovlásce ještě uslyšíme.
Článek vyšel v časopise 5+2 na straně 47 ZDE.