Srpen v zrcadle dneška

19.8. 2021Zuzana Majerová1358x

Stejně jako si skoro každý v Americe pamatuje, kde byl, když zavraždili prezidenta Johna Kennedyho, stejně jako si skoro každý na světě pamatuje, kde byl, když padala newyorská dvojčata, tak i u nás si takřka všichni lidé ze starší generace pamatují, kde zrovna byli, když okupační vojska Varšavské smlouvy vtrhla v noci z 20. na 21. srpna do Československa.

My, kteří si to nepamatujeme, protože jsme tehdy ještě nebyli na světě, to ale máme trochu jinak. 21. srpen je pro nás jedním z historických dat, kterých je v kalendáři povícero a náš vztah k tomuto datu se neformoval na základě vlastní zkušenosti, ale tak, jak byly srpnové a následné děje později interpretovány. A je už jen a jen na nás, co si z toho vezmeme, čemu věříme, čemu nevěříme, jak o tom sami přemýšlíme a co z toho vyvozujeme.

Každopádně ale platí, že interpretace se v toku času mění. A nejen na přelomu historických epoch, tedy když se u nás po sametové revoluci měnil režim, ale také v posledních letech, a to v závislosti na vývoji našich mezinárodních vztahů. Současnost pak nahlížení do minulosti podstatně determinuje. Pak už to ale není ani tak moc o historii, jako spíš o propagandě.

Abychom si správně rozuměli. Právě režimní propaganda má na svědomí, že zatímco zvěrstva 2. světové války a tehdejší okupaci naší republiky nezpůsobilo Německo, nýbrž jakési podivné Nacisticko, se Srpnem je to přesně obráceně. Dle současné propagandy nás neokupovaly komunistické země Varšavské smlouvy, ani Sovětský svaz, nýbrž Rusko. A kdo za to může? Samozřejmě, že Putin. Jenže to to pak celé není ani tak o historii, jako spíše o naší současnosti.

V prvním případě se ideové kořeny zla, tedy samotný nacismus, zdůrazňují ad absurdum až tak, že Němci a Německo coby skuteční původci onoho zla ze sdělení mizí, v druhém případě se ideová příčina zla, totiž komunismus, smlčuje, a naopak se do popředí vystrkuje stát, totiž Rusko, který v roce 1968 ani neexistoval.

Je to dost nebezpečná tendence, protože svádí k tomu, abychom namísto řešení současných problémů bojovali minulé války. V tomto případě především válku studenou. A že takových bojovníků, kteří si nepovšimli, že studená válka dávno skončila, ba dokonce, že jsme ji vyhráli, je. 

Tihle lidé si nevšimli, anebo prostě z ideové zaslepenosti nechtějí vidět, že Rusko, ať je jaké je, prostě není Sovětský svaz, že Putin, ať je jaký je, určitě není Brežněv, a na druhou stranu, že ani Západ už dávno není tím idylickým Západem, ke kterému jsme kdysi vzhlíželi s nadějemi, stejně jako Spojené státy americké už prostě nejsou tou starou Amerikou, neboť ty nejnebezpečnější ultralevičácké ideologie, které nás aktuálně ohrožují, se dnes rodí právě tam, a ne v Rusku.

A ještě něco. Kdo tohle píše, není ruský agent ani Putinův zaprodanec, jak se nám mentální neobolševici a eurobolševici, kteří si v hlavě pouze přepólovali znaménka, snaží namluvit, nýbrž člověk, který má oči, uši i mozek a nezapomněl je používat.

Jsme Trikolora. Jsme moderní strana tradičních hodnot. Jsme strana pravicová, konzervativní, vlastenecká a euroskeptická. Nejsme strana velkých gest, ale poctivé každodenní práce. Nejsme strana jednoho muže či ženy, jsme tým. Nejsme možná tak hlasití jako jiní, ale jsme spolehliví. Náš čas přijde. Naše tři programové pilíře jsou stále stejné: Bráníme normální svět. Bohatství vzniká z práce. České zájmy na prvním místě.