Vážení členové a příznivci, milí voliči!
Dlouho jsem přemýšlela, zda tenhle dopis napsat, ale jsem zvyklá hrát s otevřenými kartami. O post předsedkyně jsem nikdy neusilovala, ani po něm netoužila. Prostě to na mě spadlo. S tím, že to nebude úplně jednoduché a že budu muset čelit různým útokům včetně těch podpásových, jsem počítala. Nečekala jsem ale, že přijdou i z vlastních řad. Ale nestěžuju si, tak to v politice prostě chodí.
Někdy nás život postaví do role, kterou jsme si nevybrali, ale nikdo jiný ji sehrát nemůže, protože nikdo jiný tu zrovna není. Kdosi v této souvislosti připomněl slova Rudolfa Hrušínského z filmu Vesničko má středisková: „Když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí!“ Proto vás chci poprosit, zkuste si uvědomit, že to celé není vůbec o mně, ale o Vás. O Vás všech, kterým záleží na budoucnosti naší země.
Žádám Vás proto o krátké zamyšlení. Volby, které nás čekají, jsou v jistém smyslu zcela přelomové. Nová progresivní levice cení zuby čím dál tím intenzivněji. Stávající garnitura si pod rouškou transparentnosti a boje proti korupci a covidu naši zemi pomalu privatizuje. Zákazů, příkazů, omezení, dotací a regulací přibývá jako hub po dešti. Dříve jasně profilované názorové strany se slévají do beztvarého středního proudu. A těm rádoby protestním stačí být u toho a s těmi ostatními tu a tam kolaborovat.
Nechci působit přehnaně fatalisticky, ale podle mého skromného názoru, i názoru mnoha dalších neskonale zkušenějších lidí, máme na dlouhou dobu pouze jeden poslední výstřel. Pokud se nám všem společně nepodaří dostat do parlamentu jasně pravicově ukotvený subjekt, který ctí primárně svobodu a odpovědnost jednotlivce, odmítá zemi dále zadlužovat, byrokratizovat a omezovat nesmyslnými opatřeními, nic dobrého nás nečeká a zbude nám po volbách pouze stále častěji omílaný smutný povzdech, že dobře už bylo.
Chápu nervozitu mnoha z Vás, kteří se ptáte, kdy už začneme s kampaní. Jak bude vypadat a budeme na ni mít dost peněz? Jsou to zcela oprávněné otázky. A proto vás chci ubezpečit, že na všem se po nutné konsolidaci a stabilizaci po nečekaném otřesu intenzivně pracuje a vše se včas dozvíte a budete zapojeni. Volební štáb Trikolora + Svobodní + Soukromníci se schází pravidelně každý týden ve čtvrtek. Spolupracujeme s kreativní agenturou a brzy představíme novou volební grafiku. Máme PR team, který nám pomáhá proniknout i do médií, která o nás dříve ani nezavadila. Začínáme častěji objevovat v celé řadě diskusních pořadů a začínáme být více vidět. A v neposlední řadě probíhá spousta schůzek s lidmi, kteří nám chtějí pomoci jak svým vlivem, tak i finančně.
Vnímám, že mnohým z vás nejsou po chuti kompromisy a ústupky, jejichž realizace je v rámci dohody tří subjektů nezbytná. Zaznamenala jsem i hlasy, že to bylo nové vedení, které začalo našim partnerům v jednáních ustupovat. Tento názor však nemůže být vzdálenější od pravdy. Byl to už náš bývalý předseda, jenž tuto dohodu v hrubých rysech uzavřel, a to včetně příslibu změny názvu našeho subjektu a rámcového rozložení kandidátek. V optice probíhajícího mistrovství světa v hokeji by se dalo říci, že to byl již Václav, kdo určil pravidla a nastavil mantinely. My se pak na tomto hřišti snažíme odehrát v dresu Trikolóry co nejlepší výsledek. Přičemž vás mohu ujistit, že náš tým je více než zkušený a silný a já jsem přesvědčena, že v těchto jednáních uhrál maximum možného.
Naprosto klíčové pro nás je, abychom se soustředili na náš hlavní cíl a nestalo se nám to, co mnohým pravicovým subjektům před námi – že pro stromy neviděly les. Nyní je třeba zapomenout na vzájemné animozity, upozadit ega, spolknout drobné názorové rozpory a začít skutečně táhnout za jeden provaz, bez žabomyších válek a okopávání si kotníků kvůli malichernostem. Náš společný cíl je přeci mnohem větší. Vrátit dětem dětství, školákům vzdělání, pracujícím živobytí a nám všem budoucnost a víru v normální život.
Sáhněte si do svědomí, jaké by byly vaše pocity, pokud by se to, nedej Bože, nepodařilo? Měli byste chuť v práci, kterou Václav započal a na kterou já spolu s Vámi navazuji, dále pokračovat? Chtěli byste čekat dlouhé čtyři roky na další velké volby a pouze pozorovat, jak se život a svobody, na které jsme byli dříve zvyklí, ztrácí kdesi v nedohledné minulosti?
Já jsem dostatečně paličatá na to, abych pokračovala dál, ale jste takoví i Vy? Není proto lepší nyní přivřít oči, zapomenout na dílčí rozpory a spojit síly se všemi podobně smýšlejícími subjekty a osobnostmi a sjednotit se? Trikolóra, tehdy ještě v čele s Václavem, tento prapor sjednocení zvedla jako první. Přidali se Svobodní a Soukromníci a přidávají a budou se přidávat další, protože vědí, že to má smysl.
Ano máte pravdu, není to zadarmo, nebudeme mít na kandidátkách pouze naše lidi – kompromis je totiž důležitý a všech, kteří do toho jdou s námi, je třeba si vážit a nabídnout jim férovou spolupráci a důvěru. Na oplátku očekávat odpovědnost a plné nasazení. Ultimáta nejsou k ničemu, politika je umění možného.
Ne nadarmo se říká: “Někdo tvoří, někdo boří!” A já věřím, že většina z nás chce to první. Táhněme za jeden společný provaz a pojďme si pro úspěch ve volbách, které jsou tak strašně moc důležité pro naši zemi i pro naši svobodu. Děkuji vám.
S úctou
Zuzana Majerová Zahradníková