Chrání mě andílek od maminky

Zuzana Majerová Zahradníková (rodným příjmením Dvořáková) je česká učitelka, tlumočnice, překladatelka a politička. Od října 2017 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR, bývalá členka ODS. Od září 2019 první místopředsedkyně hnutí Trikolóra, od dubna 2021 pak předsedkyně hnutí.

„Moje dvě určující vlastnosti jsou paličatost a hypertrofovaný smysl pro spravedlnost. Občas si tím škodím“ přiznává Zuzana Majerová, jíž jsme pro vás vyzpovídali.

Co je pro Vás v životě důležité?

Úplně nejvíc ze všeho moje děti a rodina.

Jaké máte zájmy?

Miluji knihy, hudbu, koncerty, festivaly, výtvarné umění… To mám po mamince. Ze sportů nejvíc lyžování, kolo a tanec. A abych pravdu řekla, opravdu šťastná bývám na chatě v Jeseníkách.

Na co z toho si ve svém volném čase najdete prostor?

Letos jsme si s manželem (i přes probíhající volební kampaň) našli pár dní a po dvou letech jsme zase navštívili festival Rock for people. Kdybych si musela typově vybrat, mám radši Rolling Stones než Beatles. Neznamená to ale, že se mi Beatles nelíbí.

Máte nějaké motto?

Líná huba holé neštěstí.

Co Vám pomůže, když je Vám nejhůř?

Být sama. Pustit si muziku. Jít do lesa.

Máte nějaký talisman?

Mám. Od maminky medailonek a andílka od kamarádky.

Co je Vaším hnacím motorem?

Pocit dobře udělané práce, radost z výsledku, pomoc druhým. V politice pak potřeba posunout zemi a svět, co se valí od deseti k pěti, zase do normálu. Moje dvě určující vlastnosti jsou paličatost a hypertrofovaný smysl pro spravedlnost. Občas si tím škodím. Taky nesnáším lhaní. S těmihle mými vlastnostmi souvisí, proč jsem před více než dvěma roky postavila stranu mladého Klause, když ho vyloučili z ODS.

Máte fóbii nebo z něčeho strach? (výšky, hmyz…)

Snad strach z výšek, ale snažím se to překonávat.

Jaký máte vztah ke zvířatům?

Zvířata miluji, takže jich máme plný dům. Čtyři kocoury a dva psy. Nedávno jsem domů ještě přitáhla kohouta, kterého jsem dostala. Měli byste slyšet Honzu. To je můj manžel. Celá vesnice slyšela, jak láteřil. Vzato kolem a kolem, když k tomu přičtu ještě manžela a dva syny, jsem obklopena samými samci.

Jste člověk, který se dokáže rozčílit? 

Ale ano. Nejvíc mě rozčílí lhaní – zvlášť u lidí, kterým opravdu věřím, bezmoc a bezpráví. 

A co Vás rozesmutní?

Tyhle dvě odpovědi trochu spojím, protože spolu souvisejí. Po rozčilení totiž následuje smutek. Mluvím o lidských zradách. V poslední době jsem si jich v politice pár zažila. Stojíte v němém úžasu, a nemůžete pochopit, kde se to zlo v těch lidech bere.

Když už Vám někdo ublíží, umíte odpouštět?

Odpouštět ano, ale pamatuji si.

Děláte dobré skutky?

Ano, vždy jsem pomáhala slabším a potřebným. V Olomouci je mnoho skvělých neziskovek pomáhajících lidem i postiženým dětem. Vždycky si najdu čas a ráda pomůžu. 

Po čem toužíte?

Asi se v tom nijak neliším od spousty ostatních. Jsou to vlastně banality. Abychom byli zdraví (myslím tím svoji rodinu), aby tatínek, kterému je 85 let, mezi námi ještě nějaký čas pobyl. Těším se na vnoučata, zvláště pak, jestli se mi poštěstí mít vnučku, protože jsem vždycky chtěla mít vedle svých dvou kluků ještě dceru. No, a teď – jako politik bych ráda pomohla lidem a dětem. Proto to dělám. Abych změnila ten šílený svět politiky k lepšímu, ke službě lidem. 

Tím se dostáváme k otázce, proč jste vlastně vstoupila do politiky…

Neumím mlčet, stát stranou. Navíc to máme v rodinné tradici. Děda byl sokol. Vězněný nacisty i komunisty. Táta v Olomouci spoluzakládal ODS. Já byla studentská mluvčí na gymnáziu během sametové revoluce. 

A proč v politice zůstáváte?

Z boje se neutíká. Když jsme s Václavem založili Trikoloru, říkali jsme si, že budeme principy, kterým věříme, hájit, i kdybychom měli být jediní. Vašek sice nevydržel, ale já se neumím a ani nehodlám vzdávat. 

Jaké máte politické ambice?

Teď je mojí jedinou ambicí dovést volební formaci Trikolora – Svobodní – Soukromníci do poslanecké sněmovny. V politice není dobré snít nějaké sny. Ze dne na den může být všechno jinak. Je ale dobré být připravená.

Předpokládám, že máte naší zemi ráda. Proč, co se Vám tady líbí? 

Samozřejmě. Nesmírně. Navíc můžu porovnávat, protože jsem šest let žila v Kanadě. Ale doma je doma. Rodina, přátelé, řeč, rodné město, kamarádi… Naše historie… Miluji své půvabné rodné město Olomouc, Jeseníky – a vlastně rozmanitost celé krajiny u nás. A stejně tak bezprostřednost, srdečnost, opravdovost a humor našich lidí. Jsem hrdá na svou rodinu, své děti. Také na spoustu lidí kolem sebe. 

Co byste u nás chtěla změnit?

Chci vrátit naší zemi suverenitu. A je mi vcelku jedno, jakou to půjde cestou. Jestli přes referendum o setrvání/vystoupení z EU, implozí EU či návratem EU před Maastricht, tedy do podoby Evropského hospodářského společenství. Politická, fiskální či právní unifikace EU nic dobrého nepřináší. 

Myslíte, že je žena – politička v něčem lepší než muž – politik? 

Mám ráda tenhle citát Margareth Thatcherové: „Jestli chcete, aby bylo v politice něco řečeno, požádejte muže. Jestli chcete, aby bylo něčeho dosaženo, požádejte ženu.“ A podle mého má žena většinou víc empatie, navíc dotahuje věci do konce. 

Co Vás v politice zklamalo?

Někteří lidé. Paradoxně spíše ti z vlastního politického tábora, než političtí protivníci. Od těch nic nečekám, ale zrada od vlastních lidí zasáhne nejvíc.

Jak bere Vaše rodina, Vaši blízcí fakt, že jste v politice tak vysoko?

S Honzou nám chvíli trvalo, než jsme si zvykli na poněkud odloučený život, kdy já bývám přes týden v Praze. Teď, během kampaně, častokrát pro sebe nemáme ani ty víkendy. Naštěstí má trochu cestovní práci, takže občas zase bývá v Praze, takže se můžeme vídat tam. Ale nestěžuji si, protože ve své rodině, v manželovi, v obou synech i tatínkovi mám obrovskou oporu. Za což jsem neskonale vděčná.

Rozhovor vyšel na portálu NOVÁ VEČERNÍ PRAHA ZDE.