Ohlédnutí za uplynulým rokem
Ohlédnutí za uplynulým rokem v rozhovoru pro časopis The Business Soirée.
1. V čem je podle vás hlavní důvod toho, že tzv. tradiční strany mají problémy a naopak prakticky cokoliv nového vždy uspěje (i když leckdy jen na krátkou chvíli)? Sázíte jako Trikolora mj. právě i na to, že jste něco nového?
Těch důvodů je samozřejmě víc a těžko jeden z nich označit za ten hlavní. Společnost se v důsledků ukrajinské krize, migrační krize, nástupu ANO a také přímé volby prezidenta polarizovala. Tradiční strany v posledních letech nedokázaly zareagovat na některé z výše uvedených události a lidé to vycítili. Nové strany dokázaly lidem i s pomocí médií vsugerovat, že musí přijít změna. Věci veřejné, Realisté, Svobodní, ANO i Piráti slibovali v prvé řadě především změnu, byť každá z těchto stran si pod změnou představovala něco jiného. Andreji Babišovi se z nich nejlépe podařilo (opět s pomocí médií a také stáních zástupců) zdiskreditovat politický mainstream. Část voličů uvěřila, že politici jsou zlo a musí být nahrazeni nepolitickou politikou, kterou kdysi reprezentoval prezident Václav Havel. Což je samozřejmě dokonalý paradox, totiž Babiš coby Havlův pokračovatel, a ani autor absurdních dramat Havel by to tak nevymyslel, ale evidentně to zafungovalo. Otázkou je, na jak dlouho. Kouzelné zároveň je, že Babiše nejvíce kritizují právě Havlovi největší ctitelé. „To jsou paradoxy, pane Vaněk!“ řekl by klasik.
Samozřejmě i hnutí Trikolóra s sebou přináší změnu. Jsem však přesvědčena, že námi prosazované změny jsou mnohem zásadnější, uvěřitelnější a z pohledu budoucích generací trvalejší a nadčasové. Ostatně také čelíme vážnějším výzvám než v době, kdy do politiky vstupovaly některé z mnou zmíněných politických subjektů. Právě proto je jedním z našich hlavních hesel „Braňme normální svět“. Stále více lidí vnímá, že náš svět a jejich stávající způsob života jsou v ohrožení. Nejenom rozhodováním českých politiků, ale i kroky Evropské unie na straně jedné a různými aktivistickými spolky a samozvanými (politickými) neziskovými organizacemi a jim nakloněnými médii na straně druhé.
2. Jak se díváte na navrhovanou změnu volebního systému? Kdysi si ji prosadily ČSSD s ODS, nyní ji chtějí zrušit…
Tehdy byla z pohledu ČSSD i ODS situace diametrálně odlišná, protože fakticky neměly žádnou konkurenci. Nyní jsou průměrnými stranami, které mohou jen snít o volebním výsledku nad 20 %. Z tohoto pohledu je tedy třeba vnímat jejich snahu volební systém změnit. Z mého dlouhodobého pohledu je většinový volební systém (winner takes it all = vítěz bere všechno) daleko efektivnější než stávající poměrný. I proto s navrhovanou změnou volebního systému nemohu souhlasit.
3. Na setkání ke 30. letům od listopadové revoluce jste mj. řekla: „Nesmířím se s tím, že 55 % zákonů, které v parlamentu přijímáme, k nám míří z Evropské unie.“ Jste tedy přesvědčena, že státy by měly být mnohem samostatnější? A co by podle vás měla tedy řešit či rozhodovat EU? Nebo je podle vás zcela zbytečná?
Základním atributem každého státu byla vždy samostatnost a suverenita. V naší historii bylo bohužel mnoho období, kdy jsme si sami vládnout nemohli. Po roce 1989 jsem očekávala, že se to změní a ono se tak na těch 10-15 let opravdu stalo. Bohužel se vstupem do EU jsme o podstatnou část samostatnosti přišli. A je to čím dál horší. V programu hnutí Trikolóra vystoupení z Evropské unie nemáme, protože ono to opravdu není jednoduché, což koneckonců aktuálně sledujeme v případě brexitu, ale jsme k ní brutálně kritičtí. Evropská unie je inkubátorem sociálních inženýrů a zejména poslední roky od řecké krize ukázaly, že si ve stávající podobě není schopna poradit se žádnou větší výzvou. Navíc se vůči členským státům staví do role „obecního policajta“. Krásným příkladem za všechny byly povinné uprchlické kvóty. Není přece normální, aby úředníci v Bruselu nařizovali jakémukoli státu, kdo v něm bude žít. Ve Sněmovně s kolegou Václavem Klausem ml. na vlastní kůži zažíváme, jak moc je Česká republika při schvalování různých zákonů a směrnic podřízená Bruselu. Málokdo ví, že 57 % zákonů, které přijímáme, jsou jen přežvýkané implementace z EU. To vypovídá o stavu naší suverenity víc než dost. A většina poslanců, mnohdy naprosto bez jakékoli rozpravy, pro to „befélem“ zvedá ruku v iluzi, že v Bruselu vědí mnohem lépe než my, co je pro nás dobré. To je absurdní. Jako člověk, který chce žít svobodně, se s takovým přístupem nemohu a nechci smířit.
4. Když jste odcházela z ODS, probíhaly už zároveň námluvy s budoucí Trikolorou? Nebo jste spíš počítala s tím, že v politice zůstanete v podstatě „na volné noze“?
Do politiky jsem vstupovala jako člověk s pevně ukotvenými názory a ODS se začala mému světonázoru vzdalovat. Bylo mi to líto, protože tuto stranu jsem vždy volila a považovala jsem ji jako pravicově založený člověk za jedinou možnou variantu. A proto pro mě odchod z ODS opravdu nebyl jednoduchý. Měla a mám zde řadu přátel a stále jsem věřila, že se vrátíme ke kořenům. Vyloučení Václava Klause ml. pro mne však byla ta poslední kapka, kdy jsem pochopila, že stará modrá a dobrá ODS je už pro člověka s konzervativními a pravicovými názory, jako jsem já, minulostí. Na přátelství s mnoha kolegy to ovšem nic nemění.
A s Václavem jsme spolupracovali vždy. Navíc jsme přátelé. Po jeho vyloučení z ODS jsme po čase došli k závěru, že je třeba pokračovat dál a společně. Ani na vteřinu svého rozhodnutí nelituji a mám radost, že se naší Trikolóře daří. Ačkoli průzkumům příliš nevěřím, tak trend je jasný – stále rosteme. Kam až to bude, uvidíme u voleb. Do té doby musíme pracovat a dávat do toho vše. Nejen při našich cestách v dodávce ale intenzivně vnímám, že lidé mají obrovskou chuť něco dělat. Máme mezi sebou opravdu skvělé lidi a odborníky, kterých si velice vážím.
5. Specializujete se na školství – řekla jste, že od revoluce se dostalo do naprosto tristního stavu a že děti jsou indoktrinovány. Jak by se mělo školství podle vás změnit? A nemyslím teď platy učitelů, inkluze apod., ale v obsahu či stylu/způsobu výuky.
Před rokem 1989 „zajišťoval“ indoktrinaci dětí samotný stát, nyní tak činí MŠMT za aktivní účasti nevládních neziskových organizací. Začít můžeme a musíme inkluzí, která ve snaze o rovnostářský přístup narušuje výuku učitelů a škodí všem žákům. Neustále narůstají výdaje kvůli tisícům asistentů. Školy jsou doslova zavaleny desítkami různých programů a projektů neziskovek, namísto důsledné výuky s důrazem na konkrétní výsledky. Více než polovina škol v České republice je součástí projektu Člověka v tísni „Jeden den na školách“. A právě tuto neziskovku, která hospodaří ročně s přibližně 2 miliardami korun rozhodně nepovažuji za toho, kdo by měl dětem otevírat obzory. V poslední době se též hovořilo o projektu Original play, v rámci kterého došlo v Německu a Rakousku ke zneužívání dětí. Tato záležitost je už přitom i České republice. A je tady i mnoho dalších nesmyslností. Rozumím tomu, že školy shání peníze, ale v prvé řadě jde o to, aby se peníze nevyhazovaly oknem. Kdybychom zastavili inkluzi, tak mají školy k dispozici miliardy navíc, které by mohly být využity na platy učitelů a ředitelé by neměli zapotřebí pouštět podezřelé projekty pochybných neziskových organizací.
6. V programu Trikolory je hodně bodů, co prosadíte, změníte, zrušíte, zavedete. Abyste to mohli skutečně bezproblémově udělat, museli byste v parlamentních volbách získat nadpoloviční většinu. Jinak nastupují kompromisy třeba v rámci koalice. Jste v politice už nějakou dobu, takže kompromisy musíte zvládat – máte vytvořené mantinely, kam můžete ze svých bodů ustupovat? Místa, u kterých jste případně ochotni ustoupit a naopak taková, která jsou nepřekročitelná?
Jak sám říkáte, politika je založena na kompromisech. My nejsme naivní a víme, že přes 50 % v parlamentních volbách získáme jen stěží. Budeme však dělat vše proto, aby byl náš výsledek co nejlepší. Při zisku 5,1 % z našeho programu v nějaké případné koalici prosadíme velmi málo. Pokud bude výsledek dvojnásobný či snad trojnásobný, bude situace jiná. Chceme samozřejmě voličům doručit a splnit co nejvíc z našeho programu, proto chceme vládnout, jinak nemá smysl chodit do politiky. Vše se bude opravdu odvíjet od volebního zisku. Obecně ale platí, že nikdy nebudeme souhlasit se zvyšováním daní, proti kterému hlasujeme s Václavem ve Sněmovně pokaždé. To je jeden příklad za všechny, ale vedle toho nebudeme například souhlasit s předáváním dalších pravomocí do Bruselu. Nikdy také nezvedneme ruku pro nějaké další migrační kvóty, stejně tak nemůžeme souhlasit s manželstvím pro osoby stejného pohlaví atd. Když to shrnu, neslevíme z našich 3 pilířů, dle kterých byl program rozpracován. A dám jeden slib. Bez ohledu na jakékoli preference, nebudeme náš program měnit.
7. Dovedete si představit funkční fungování v rámci koalice více současných stran? Jsou některé, u nichž předpokládáte, že by to mohlo fungovat a naopak takové, s nimiž by to prostě nešlo?
Jsme na začátku a parlamentní volby jsou ještě daleko. Ale dle našeho programu, hlasování ve Sněmovně či vystupování v médiích a na veřejnosti je poměrně jasné, ke kterým politickým stranám máme blíž a se kterými nás nepojí žádné styčné body. Vládní koalice se vytvářejí až po volbách. A co vy víte, třeba to budeme my, kdo si bude vybírat. Každopádně ale platí, že půjdeme jen do takové koalice, ve které budeme moci realizovat co nejvíce věcí z našeho programu.
8. V programu Trikolory je pasáž, týkající se daní. Jak by podle vás měla vypadat daňová politika v Česku? Jak vysoké by daně měly být?
Daňový systém musí být jednoduchý a přehledný. Zní to možná jako fráze, ale pro nás je klíčové, aby byly daně co nejnižší. Nechme lidem peníze v jejich peněženkách, a ať si rozhodnou sami, za co je utratí. A jsem si jistá, že to samé si přeje většina lidí v České republice. Ať už žijí ve městech nebo na vesnicích.
9. Píšete také „Budeme se zaměřovat na snižování výdajů namísto zvyšování daní“. Kde podle vás stát nejvíc plýtvá, kde jsou nejzbytečnější výdaje?
Kdybychom si měli všechny vyjmenovat, asi by to vydalo na celou knihu. Bavili jsme se o inkluzi, která stojí daňové poplatníky miliardy korun. Záměrně říkám daňové poplatníky, protože stát žádné “své“ peníze nemá. Další naprosto zbytečné výdaje jdou tzv. politickým neziskovkám. Rovněž jde o miliardy korun. Stejné to je v sociální oblasti a systému dávek. Zvrhlo se to v uplácení celých sociálních skupin. Ale ono je to tak lákavé a snadné mít hluboké sociální cítění za peníze druhých. Jenže by to nemělo být na dluh, který budou v budoucnosti muset platit naše děti.
10. V programu Trikolory mě také mj. zaujal bod, týkající se České televize, kde se píše, že by měla za koncesionářské poplatky vysílat „nekomerční pořady (sport postižených; klasická hudba; vysílání pro menšiny a podobně)“. Na ostatní by si podle vás tedy musela vydělat (takže by například neměla žádné omezení reklamy?), nebo by prostě nic jiného neměla vysílat (což by asi znamenalo zúžení kanálů třeba jen na jeden). Co třeba vlastní inscenace a filmy, dokumenty, různé publicistické, diskusní pořady, zpravodajství, vysílání pro děti…?
My budeme navrhovat, aby byly koncesionářské poplatky dobrovolné. Protože stávající vedení České televize si našich peněz prostě a jednoduše neváží. Opravdu si někdo myslí, že veřejnou službou jsou kupříkladu padesát let staré filmy o četníkovi ze Saint Tropez? A to fakt nemám vůbec nic proti Funésovi. Jen si myslím, že na podobné produkty se můžeme zadarmo koukat na desítkách komerčních stanic. Není možné požadovat od občanů České republiky peníze a neposkytovat jim za to skutečnou veřejnoprávní službu. Nakonec by se aspoň vidělo, kolik lidi je s programem ČT spokojeno. Pokud by většina i nadále platila poplatky ve stávající výši, bylo by zřejmé, že kritici se mýlí. Lidé přece rádi podpoří produkt, který považují ze svého pohledu za přínosný. A kapitola sama pro sebe je zpravodajství a publicistika ČT. To je ale téma na samostatný rozhovor.
11. Představme si, že jste drtivě zvítězili ve volbách, ovládáte sněmovnu i Senát – jakých pět věcí byste změnili okamžitě, jako první v pořadí?
Počítejte se mnou. Za prvé: zrušení plošné inkluze a kompletní revize školního systému. Za druhé: snížení daní, zejména daně z příjmu, která se pohybuje okolo závratných 47 %, a daně z nabytí nemovitostí. Za třetí: zrušení EET a obecně usnadnění podnikání. Za čtvrté: odstřižení politických neziskovek od veřejných rozpočtů. Za páté: revize televizních a rozhlasových poplatků. A dalo by se pokračovat.
12. Jste velice neústupná v otázce manželství osob stejného pohlaví. Vadí vám pouze ten institut manželství? A jinak nejste proti např. registrovanému partnerství, ale upravenému legislativně tak, aby například ty osoby mohly po sobě dědit, byly jim poskytovány zdravotní údaje, když je partner v nemocnic atd.? A co výchova dětí stejnopohlavními páry?
Proč prakticky všechny společenské a náboženské systémy nějakým způsobem chrání, zvýhodňují či ctí svazek muže a ženy? Protože smyslem manželství je zachování rodu. Proto si nemyslím, že je můj pohled neúprosný. Označila bych jej spíš za zásadový a především přirozený. Manželství je už z pohledu jazykového svazek po staletí určený pro muže a ženu. Jenom takový pár může na svět přivézt dítě a vytvořit rodinu. Ještě před lety by si nikdo nedovolil něco takového zpochybňovat. Bohužel „pokrok“ nelze zastavit a malá, byť slyšitelná, část společnosti tyto zásadní hodnoty nejen zpochybňuje a často i zesměšňuje. Lidí s odlišnou orientací přitom požívají stejná práva jako kdokoli jiný. Před ústavou a zákony jsme si všichni rovni. Pokud by tomu tak nebylo, byla bych mezi prvními, kdo by protestovali. Nicméně právo na manželství či výchovu děti ze strany homosexuálů a lesbiček neexistuje. Stejně jako neexistuje právo na dovolenou u moře, automobil atd. Naopak zcela jistě existuje právo dítěte, aby ho někdo už jaksi dopředu nepřipravil o maminku či tatínka.
Nemám nic proti soužití osob stejného pohlaví. Nikomu z nás není nic do toho, co lidé dobrovolně dělají ve své vlastní ložnici. Proto nechápu, když nás aktivisté obviňují z netolerance. Nic není vzdálenějšího pravdě. Dovolím si dokonce říci, že jde o účelovou lež a snahu rozdělovat společnost. Na ty tzv. „slušné a tolerantní“, kteří vždy souhlasí a na ty „nenávistné a –fobní“, kteří si dovolují zastávat své vlastní názory. Přitom paradoxně jsou vlastně diskriminováni spíše heterosexuálové, neboť muž a žena nemají právo spolu uzavřít registrované partnerství.
13. Jak se vůbec díváte na současné dní kolem tzv. třetích až nevím kolikátých pohlaví, genderovou rovnost, Me Too, požadavky, aby třeba ve filmech byly stejnoměrně zastoupeny různé rasy atd.?
Neuplyne den, abychom si v médiích nepřečetli nějaký bizarní příběh, kde hraje prim dvacáté či třicáté pohlaví, které je obvykle diskriminováno „zlou“ majoritou. Nedávno jsem si přečetla, že pohlaví v současnosti existuje snad už přes 40. Vždy si vybavím humornou pasáž z filmu Život Briana, kde se jeden ze členů Monty Pythonova létajícího cirkusu identifikuje jako žena a tvrdí, že má právo rodit děti. Tento film byl natočen v roce 1983, ale je až mrazivě nadčasový. To, čemu bychom se ještě před pár lety smáli, je dnes bohužel realitou. Může se snad v této souvislosti někdo divit tomu, proč se jeden z našich tří pilířů nazývá „Braňme normální svět“?
14. Co vás na současné politické situaci v Česku nejvíc štve a co naopak vnímáte jako pozitivní?
Nejvíc ze všechno mě štve to neustálé salámové odkrajování dalších a dalších svobod, provázené další a další byrokratizací a utahováním šroubů. A aby toho nebylo málo, ještě to korunuje propaganda, jež si v mnohém nezadá s tou, kterou si pamatujeme z předlistopadových časů. Tenhle trend je potřeba zastavit a otočit dřív, než bude pozdě. A co mě naopak nabíjí? Zájem a důvěra lidí. Osmdesát procent členů a sympatizantů Trikolóry nikdy nebyla v žádné politické straně. V rámci naší tour „Trikolóra jede“ teď s Václavem a starou dodávkou jezdíme do nejrůznějších okresů. V Čechách i na Moravě. Potkáváme se a besedujeme s lidmi ve městech i na vesnicích, ba dokonce i v místech, ve kterých ještě nikdy žádného živého politika na vlastní oči neviděli. Je to náročné na čas, stojí nás to spoustu energie, ale jsem si jistá, že je to správná cesta. Někdo na Letnou svolává monstrdemonstrace, aby do světa vykřičel, co nechce, my to děláme úplně obráceně. Jezdíme za lidmi a říkáme jim, co chceme, jak to uděláme a jak nám mohou pomoci. Je to namáhavější a pomalejší cesta, ale dozajista poctivější. Jsem si jistá, že to lidé u voleb ocení.
