Hned v úvodu se vás musím zeptat, jak zvládá předvolební období vaše rodina? Stala se někdy kvůli vaši politické kariéře terčem útoků?
S manželem Honzou jsme si na ten poněkud oddělený život, kdy on je v Olomouci a já v Praze, již zvykli. Za ty téměř čtyři roky mého poslancování jsme si už zvykli, jsme oba pořád trochu na cestách. Teď během kampaně je to jen ještě o něco horší. Starší syn Matěj je už dospělý chlap, je mu šestadvacet. Ale mladší Adam, tomu je patnáct, se taky musel přizpůsobit. Ale je moc šikovný a dává to. Jsme každý den ve spojení alespoň přes telefon. Horší je to s těmi útoky. Když míří na mě, a že jsem jich už zažila, říkám si, jsi politička, musíš něco vydržet. Ovšem když to svinstvo, konkrétně vulgární a výhružné zprávy, začaly chodit Adamovi, museli jsme se obrátit na policii. Víc o tom nechci mluvit. Někteří lidé jsou prostě zlí a nezastaví se před ničím.
To se dá chápat. Když odbočím přímo k politice a volbám, proč by měli voliči volit právě vaši stranu?
Odpovím vám v mírné nadsázce. Protože jsou to normální lidé, stejně jako my a tak jako my přece používají selský rozum. Pokud my nebudeme ve Sněmovně, myslím tím opravdovou pravici, nikdo normální už tam skoro nezůstane.
Je to jeden pohled na věc. Co ale nabízíte jiného než ostatní strany?
Hájíme českou korunu, neklečíme před Bruselem, odmítáme šílený Green Deal, který občanům vyluxuje jejich peněženky, chceme rovnou daň ve výši 15 procent. Odmítáme covidovou totalitu, neboť nemocné je třeba léčit, ohrožené chránit, ale zdravé je potřeba nechat normálně žít. A požadujeme návrat našich dětí do škol bez podmínek. Jsme jediní, kdo přináší opravdovou změnu pro naše lidi.
Pokud jde o váš program, co v něm je pro vás prioritní a chcete za to bojovat?
Úplně od prvopočátku je ústředním heslem Trikolóry, že »bráníme normální svět«. To znamená, že oponujeme všem těm pošahaným ultralevicovým ideologiím, které hrozí zničit naši euroatlantickou civilizaci v podobě, jak jsme ji doposud znali. Teď ve volební formaci Trikolóra – Svobodní – Soukromníci jsme k tomu přibrali ještě poselství, že »máme, máte právo žít« a ne pouze přežívat v jakémsi provizoriu, které nám ordinují zpovykaní covidoví diktátoři.
Když zvolníme… Jak trávíte předvolební týdny?
Skoro se mi chce napsat, že děkuji za optání, protože posledních pár týdnů doslova nevím, kde mi hlava stojí. Jsem prakticky pořád na cestách, na mítincích či setkávání se s voliči ve všech krajích a úplně sporadicky jsem na pár chvilek i doma. A když nejsem na cestách, tak něco píšu nebo odpovídám na dotazy. Ale nestěžuji si. Dělám to ráda a dobrovolně. Pro naši zemi, pro vás, pro nás, pro své děti i sama pro sebe.
Rozhovor vyšel na portálu Život v Česku ZDE.